Do naší tělocvičny přijel mladý ambiciózní tým SVBC. Podle slov jejich trenéra nečekali překvapení oproti nedávnému dvojzápasu na jejich domácí půdě, kde jsme se předvedli pomalým neúderným volejbalem, plným chyb na příjmu a v obraně, který rozhodně nemohl stačit na dravé mládí domácích. 

My jsme naopak doufali, že se naše holky hecnou a do svých posledních dvacítkových ligových zápasů vstoupí se "svým" volejbalem, který nás všechny baví. Tedy volejbalem plným rychlých výměn, s precizní a zodpovědnou obranou na síti i v poli, bez chyb na příjmu, s pestrou paletou distribuce a provedení nahrávky Káti Sedlačky, s nekompromisní razancí útoku a servisu. 

A to se opravdu stalo. V prvních dvou setech prvního zápasu byla palubovka naše a holky bavily skvělým, rychlým a precizním volejbalem sebe i nás. Vše fungovalo, jak jsme byli zvyklí několik posledních sezón a soupeři se nestačili divit. Pak ale přišel útlum a najednou nefungovalo vůbec nic. Najednou vypnuto, nebylo přihráno, nahráno, nic v obraně ani v útoku, spousta nevynucených chyb, jako by to holky přestalo bavit nebo jim nestačily síly. Přestože se holky ještě hecly a do pátého setu se znovu rozjely, na rozehrané soupeřky už to nestačilo. 

Druhý zápas přes kopírák, téměř stejně. První set opět radost ze hry, která funguje i přes odpor soupeřek. Precizní a důrazné ve všech činnostech. Ještě do stavu 19:11 druhého setu, kdy se zranila Barča Vlčice jsme fungovali naplno. Pak opět zlom do odevzdanosti a letargie, jako když už je to vlastně jedno. Ano, byly nutné improvizace na postech, ale dříve by nás to nezastavilo. 

Výsledek nedělních zápasů už nemohl mít vliv na ambiciózní tým SVBC na jejich cestě do vyšší soutěže. Ale hrálo se o čest a dobrý pocit, že to umíme. Pro fanoušky, kteří několik sezón s radostí sledovali výkony našich holek. Dobrý pocit za vyhrané sety je určitě na místě i s pochvalou trenéra soupeřů za předvedou hru. Výpadek nasazení a výkonosti v odevzdaných, prohraných setech, je prostě jen výsledkem přístupu k tréninku a týmové práci za poslední období v této tréninkové skupině a nemohlo to dopadnout jinak. Holky mají stále velký potenciál a radost z volejbalu, ale momentálně procházejí obdobím nejistoty a výzev spojených s dospíváním. Víme to a je to velká škoda, obzvláště u týmu, který byl v poslední době klubovou chloubou a radostí. Snad tu radost z volejbalu holky ještě neztratily nebo si ji zase najdou, až si vyřeší svoje další životní, školní a jiné povinnosti.

Držíme jim i sobě palce a těšíme se na to.