Dvakrát 0:3 je zasloužený výsledek Teplic. A my ho dopustili a nekladli žádný odpor...a co hůř, na hřišti byla víc než nepohoda, na kterou nejsme zvyklí. Nefungoval servis, nebylo nahráno, neskládalo se z kůlů a prakticky se neútočilo středem, o obraně na síti a v poli nemůže být řeč. Žádná z našich zbraní dnes nebyla k dispozici. 

Vždycky cestou ze zápasu s holkama v autě trochu bilancujeme, probereme hru, soupeře, šatnu, holky, školu, šaty, autoškolu, taneční, plány do dalších let, knihy, rodiče, sourozence, kluky...dnes bylo v autě ticho. Nakonec jsem se kapitánky zeptala co s tím uděláme a co se to dnes událo. Nejde o výsledek, Teplice dnes byly lepší ve všech činnostech. Ale jde o náladu a pocit. Mluvily jsme o nejsilnějším pocitu z dnešního projevu týmu. Shodly jsme se na tom, že obě chodíme do téhle party odpočívat a rádi, ale dnes to tak nebylo. Dnes to bylo zklamání a bezmoc, když se to naše uskupení nemůže srovnat a hledáme se na hřišti, jako když tam vlastně ani nechceme být a vlastně je to přece jedno, jak to dopadne...no a co? A vlastně o co jde, vždyť jsme první a letos jsme poprvé prohráli. To co se dnes v Teplicích odehrálo, k tomu směřujeme od konce minulé úspěšné sezóny...jenže loňské úspěchy jsou za námi. Letošní sezóna je jen z části popsaný list a hvězdné manýry loňských hvězd nikoho nezajímají. Asi si musíme přiznat, že udržet výkonnost a herní projev na nějaké úrovni vyžaduje odpovídající tréninkové a herní nasazení. Tréninkové nasazení a účast jsou totiž v této skupině už zase velký problém a téma, které se propisuje do výkonnosti a herní ne/pohody.

My trenéři stále věříme v potenciál a sílu tohoto týmu, ale co chce tento tým, není jasné. Tak holky, jak to bude dál?

G&M&V