Z původní nominace dvanácti dívek k turnaji do Třebíče (konal se ve dnech 25.-26.1.2025) nakonec odcestovalo pouze deset z nich. První finálové kolo ČP, kdy se již v rámci soutěže spojila západní část republiky s tou východní, nabídlo sedm zápasů ve dvou dnech. Holky dostaly další skvělou příležitost nabrat nové zkušenosti a znovu prožít celkovou náročnost kvalitního turnaje. Naše bombarďačky (Týnka, Karča, Kája, Barča, Terka, Nikola, Elen, Eliška, Áďa a Gabča) však ukázaly velkou soudržnost a turnaj zvládly vlastně na jedničku. Jen v jediném zápase jsme nedokázali bodovat (prohra s Meteorem Praha 0:2), ale v ostatních ano. Jeden bod jsme brali v zápase, ve kterém nás ve třetím setu přetlačily dívky z Klatov, které v celkové součtu byly právě o set a bod lepší a postupují do skupiny D se zmíněným Meteorem Praha. V ostatních zápasech jsme již vítězili, když jsme postupně porazily Jablonec 2:0, Hlučín 2:0, Bedřichov 2:0 a Frýdek Místek i Volejbalové centrum Nové Město nad Metují 2:1, a to nám vyneslo celkově třetí místo….

Holky se příkladně semkly a hrály dobře již v sobotu. Měly za sebou hodně brzké vstávání a bezmála tříhodinovou cestu do Třebíče a ono není úplně jednoduché potom vyskočit z aut a začít hrát a předvádět kvalitu, kterou chceme…. Ty sobotní dopolední zápasy byly v tomto ohledu těžké. Opravdová zkouška povětšinou přichází v neděli. To už máš v nohách 4 zápasy a ty tři, co tě čekají již mnohdy hraješ na doraz, někdy pod vlivem bolesti z drobného zranění, pod vlivem únavy, která nastupuje často velmi rychle, atd., atd. Neděle zkrátka o tomhle jsou a nedělní zápasy vždy velmi dobře prověří charakter každého družstva… Na tomto kole ČP mne neděle, díky tomu, jak ke všem nedělním zápasům naše dívky přistoupily, bavila hodně moc. Viděl jsem velkou obětavost v poli, velké herní nasazení, slzy bolesti i velkou touhu vítězit. V posledních dvou zápasech jsme vždy prohráli první set, ale ta vůle se rvát, ta byla v týmu obrovská. Oba naše poslední nedělní zápasy jsme otočili z 0:1 na 2:1. Stálo nás to moře sil, ale právě v těchto zápasech mohu naplno nahlédnout do duší svých hráček a studovat jejich hráčské DNA….

Náš klub a město Ústí na tomto turnaji reprezentovaly hráčky: Zlámalová K., Rýdlová B., Pilecká E., Prokešová E., Kubíčková K., Luzumová K., Blažková T., Lerchová A., Kopřivová N., Kopečná G.

Trenéři: Jan Moucha a Jana Zlámalová

Co jsem zaregistroval ve hře týmů

Kvalita servisu v jednotlivých týmech tak, jak jsem měl možnost vidět - je velmi slušná v úrovni parametru razance. Převládaly naskakované plachty. Hybrid ani dobře zvládnutý skákaný a razantní „roťák“ jsem neviděl. Výrazně horší to však je na servisu v parametru kontroly míče a schopnosti hrát (ideálně i razantně) tam, kam v reálnou chvíli s ohledem na okolnosti chci - potřebuji….

V turnaji se představilo i poměrně hodně levorukých hráček. Hrály nejen na postu Učka. V jednom týmu měly levoruké hráčky dokonce 2 v základu a hra proti týmům s levačkami nám nabídla pracovat v malinko pozměněném systému obrany, a to byla pro naše dívky skvělá zkušenost.

Viděl jsem u několika týmů opakovaně špatně odpracovaný příjem, a to nikoliv pouze samotné provedení ve smyslu zpracování konkrétního míče, ale poměrně časté a významné chyby jsem zaregistroval již v přípravné fázi činnosti přijmu. Chybné časování. Hráčky mnohdy stojí naprosto strnule s nízkým těžištěm již v době, kdy hráčka soupeře teprve odchází na servis. V tomto strnulém příjmovém postavení pak hráčky „připravující se na příjem“ strávily klidně i více než 15 vteřin. Zpracovat následně míč, který po servisu letí cca 60 – 80 Km/hod se logicky nemůže moc dařit. Navíc toto „předčasné“ příjmové postavení bylo špatně i z pohledu samotného technického provedení. Ideální bod těžiště těla hráčky v kompozici horizontálně-vertikální – byl samotnými hráčkami nastavován špatně…. Za takových okolností pak ani nelze v činnosti příjmu využít techniky Split-Stepu.

Skvělí pořadatelé

Pořadatel v Třebíči vše zvládl na jedničku. V hale se hrály 2 skupiny ČP, čili potkalo se zde celkem 16 týmů. To je již tedy pěkná porce a vyžaduje to opravdu velké pořadatelské úsilí, takže do Třebíče posílám jednak velké poděkování a také velkou pochvalu. Celý ten šrumec zvládli navíc s úsměvem a velkou porcí lidskosti….

„Víkend v Třebíči mi zvednul náladu. Viděli jsme naše holky hrát poctivý a kvalitní volejbal, navíc v místě, kde pořadatelé jednoznačně prokázali, že dělají volejbal srdcem a s láskou….“

Honza Moucha